Duchovná poézia
Podzim už zamíchal barvami...
Podzim už zamíchal barvami,
stromy se zbavují listí.
Mlhavou oblohu nad námi
slunce jen s námahou čistí…
Teď za tmy oči otvírám –
okna jsou uplakaná…
Já s nostalgií vzpomínám
na teplá letní rána –
na vlahé noci plné hvězd –
večery se spoustou vůní…
Zas cítím rudé růže kvést
za domem na výsluní…
Miluji jaro, léto mám ráda…
Škoda, že mizí jak sen…
Však do mé duše se přesto vkrádá
vděčnost za každý den…
Můj Bože…
(Věra Gajdošíková, Život s Bohem – a s lidmi…)
Úsměv
Je to tak lehké
usmát se...
Z anatomického hlediska
snadnější, než se zamračit.
Úsměv je lék,
který vždy obohatí toho,
komu je určen,
aniž by ochudil dárce.
Úsměv přináší slunce
do našich příbytků,
přináší pohodu,
žehlí vrásky utrpení a beznaděje.
Láme i hroty
nepřátelství.
Úsměv vnáší Božího Ducha
do Jeho pozemské rodiny.
Petr Škrla
Život jde dál...
Život jde pořád dál
A klidně nás cestou mine,
Nečeká, nedojímá se
Nedívá se nám do tváře
Nepočítá naše slzy
Prostě jde dál cestou,
Kterou má před sebou
Ať je jakákoli
Nedbá trní a plískanic,
Nezpomalí
Sveřepě kráčí přes naše bolesti
Nezdrží ho žádná radost
Nic, jen krok za krokem
Rok za rokem
Den za dnem
Okamžik za okamžikem
Slza za slzou
Stále na cestě
Možná ho nemusíme
Brát tak vážně
Ale copak to jde?
Když i Bůh plakal
Ve své moudrosti,
Protože jde s námi….
Jednou se budeme smát a půjdeme s ním.
Musím se do té doby naučit tančit…
Tolik lidí si tančí světem…
A tolik jiných pláče…
Každý dostal jinou nadílku
Nerozumím, ale doufám…
J. C.
Napriek tomu...
O ľuďoch vieš, že sú sebeckí,
napriek tomu ich miluj.
Snažíš sa šíriť dobro,
ale ľudia ťa podozrievajú,
že hľadáš len svoje vlastné záujmy -
napriek tomu rob dobré veci.
Máš úspech, no nevieš,
kto je tvoj priateľ a kto nepriateľ -
napriek tomu v práci vytrvaj.
Na to dobré, čo konáš,
sa možno už zajtra zabudne -
napriek tomu v ňom pokračuj.
Poctivosť a úprimnosť ťa robí zraniteľným -
napriek tomu o ne usiluj.
To, čo ťa stálo roky práce,
môže byť v okamihu zničené -
napriek tomu trpezlivo pracuj ďalej.
Ľudia často potrebujú pomoc,
tá tvoja sa však môže obrátiť proti tebe -
napriek tomu ľuďom stále pomáhaj.
Vždy sa snažíš dávať zo seba to najlepšie
a možno sa dočkáš zrady -
napriek tomu dávaj svetu to najlepšie, čo máš.
Nakoniec spoznáš,
že vlastne všetko bolo len medzi tebou a
Bohom,
a nie medzi tebou a ľuďmi.
/neznámy autor/
Běh času
Každý z nás stárne…
Už děti od kočárků,
jim také „naděluje“ čas…
Ti starší nejsou nadšeni z těch „dárků“,
kdy rok za rokem šediví jim vlas…
To snad jen dětem
je čas sympatický –
a těší se, až budou dospělí…
Však ani u nich
není to tak vždycky,
to když jim třeba
zkoušky „nadělí“…
Tu bitvu s časem
člověk nevyhraje…
Spíš za ta léta
měl by vděčný být…
Měl možnost poznat lidi,
věci, kraje,
smutek i štěstí –
mohl prostě žít…
To všechno ale
nebude trvat věčně…
Ježíšův slib
mé zkřehlé srdce hladí.
Ať zní to možná trochu neskutečně,
až přijde zpět –
s Ním vrátí se nám mládí…
(Věra Gajdošíková, Chci Tě chválit)
Věčné léto
Už fouká ze strnišť –
léto má na kahánku –
dny pomalu se krátí…
Teplo a vůně
se ukládají k spánku,
a kdo ví, kdy se vrátí…
Proč je to léto
vždycky tolik krátké?
Anebo je to zdání?
Stejně jak štěstí
zdá se být tak vratké,
a starost je bez přestání?
Pokaždé ale
znovu slunce vyjde
a teplo zimu vystřídá…
Však jednou –
jednou Ježíš Kristus přijde
a zemi věčné léto dá…
(Věra Gajdošíková, Život s Bohem – a s lidmi…)
Pokoj v srdci
Neklidné lidské srdce
touží po pokoji…
Může jej ale
vůbec naleznout? –
Tak mnoho překážek
mu v cestě
při hledání stojí,
samo se nedovede
zbavit jejich pout…
Věčné je hledání –
a věčný je ten svár…
Boj s pokojem
se totiž smířit nedá.
Však přijmout do srdce
jej může jako dar
jen ten, kdo pokorně
a bez předsudků hledá…
Neklidné lidské srdce
po pokoji touží.
Kdy – a jestli vůbec
někdy pochopí,
že pokoj může mít
i v sebevětší bouři,
když jako ptáče do dlaně
je sám Bůh uchopí…
(Věra Gajdošíková, Chci Tě chválit…)
Světlo života
To tobě, Pane, vzdávám každé jitro dík,
že mohu ráno vstát a slyšet ptáků křik,
že setkávám se s těmi, které mám vroucně rád,
a proto tobě chci své vroucí díky vzdát.
Ty dáváš mi, co třeba, abych byl šťastně živ
a mohl denně vidět stvoření tvého div,
oblohu, slunce, stromy i dálky obzoru,
když oči svoje zvedám k vesmíru nahoru.
Tam v nekonečných dálkách je sídla tvého stan,
a byť jsi v nekonečnu, já nejsem nikdy sám,
tvá milost a tvá láska mne denně provází
a ruka tvoje pevná mne chrání z nesnází.
O každičkém mém kroku ty dopředu již víš
a v bolestech i žalu nadlehčuješ můj kříž.
Jsi, Pane, pro mne stále, jsi světlo života.
Kdo bloudí žitím ve tmě, ten jistě ztroskotá.
(František Bukvaj, Vyznání víry)
Svět je teď zticha
Svět je teď zticha,
ledově dýchá
mrazivé jíní
v sněhové síni,
kam jen se člověče poděješ?
Vedou tě jiní
studenou síní
bez světla lásky nedojdeš.
Zastav se chvíli,
mnozí se mýlí,
jen v Boží lásce se zahřeješ.
Jen jedno je třeba,
co všechen žal vstřebá
Boha se drž a jemu věř.
(Jarka Cýrusová)
Píseň o modlitbě
Povídej Mu o tom, co tě trápí,
povídej Mu, z čeho radost máš,
když tvé tváře slzy smutku skrápí,
nebo když se šťastně usmíváš.
Není doba ani místo není,
kdy by tvoje slova neslyšel,
pak se ty, či okolnosti změní,
a ty vidíš, že tě vyslyšel.
Povídej Mu, i když ústa němá
nemohou se nějak otevřít,
povídej Mu o tom, co se nemá,
co neumí lidé pochopit.
Povídej Mu, když tvé srdce jásá,
oslovené Boží milostí,
když v tvých očích odráží se krása,
když se hrdlo svírá vděčností.
Modlitba je zázrak, to už víš,
v modlitbě si s Bohem promluvíš,
a pak náhle se to stane –
ztichne srdce rozervané
a ty mnohé, co se stalo, pochopíš.
(Věra Gajdošíková, Život s Bohem – a s lidmi…)
Tvá láska, Bože, nás vždy provází
Tvá láska, Bože, nás vždy provází,
vše dáváš nám, že nic nám neschází,
z tvé ruky berem pokrm v hojnosti,
jsi zdrojem naší síly, naší radosti.
Tvé slovo občerstvuje duši vyprahlou,
jen s tebou překonáme každou chvíli zlou,
z tvých dlaní pijem vodu života,
ač hříšní, provází nás tvoje dobrota.
Tvá ruka provází nás každý den i noc,
když v hříchu klesáme nám spěcháš na pomoc,
svá břemena k tvým nohám smíme složiti
a s tebou znovuzrození své prožíti.
Odpouštíš hříchy naše, zbavil jsi nás vin,
když na Golgotě zemřel nevinný tvůj Syn
a jeho svatá krev nám dala bílý šat,
ve kterém smíme před tvou tváří stát.
Ó, dej nám, Pane, sílu k lásce i k pokoře
a osvoboď od bolesti i od hoře,
ať až se vrátíš jako Vítěz, Král a Pán
je věrným tvým z tvé ruky věčný život dán.
(František Bukvaj, Vyznání víry)
Pomoc v kříži…
Po letech může
mnohé zevšednět…
Věci i místa,
lidé, ba i vztah…
Neblahý vliv má
na křesťana svět,
jen trosky zbudou
mnohdy z dobrých snah…
Jak se mám bránit,
když mi síla chybí,
má předsevzetí
spláchne tsunami? –
Ač mnohý guru
východisko slíbí –
němé je někdy
nebe nad námi…
Tak klopýtáme
po životních stráních –
a oči marně
pomoc vyhlíží…
Však ta je skryta
v Ježíšových dlaních,
co zranily se pro nás
na kříži…
(Věra Gajdošíková, Život s Bohem – a s lidmi…)
